Profesor Heiner Heimes je jedním z definujících hlasů výzkumu německých baterií. Jako člen předsedy předsedy „Výrobní inženýrství komponent e-mobility“ (PEM) na Rwth Aachen se roky zabývá ústředními otázkami o struktuře, výrobě a budoucí životaschopnosti evropského bateriového průmyslu.
Jeho práce se zaměřuje na ekonomické a technologické požadavky, které jsou nezbytné pro nezávislou produkci buněk v Evropě- od vysokých investičních a provozních nákladů na výhodu asijských konkurentů na důležitost programů politické podpory.
V rozhovoru s editorem zpráv o elektrických automobilech Sebastian Henßler analyzuje Heimes příčiny nedávných bankrotů v oboru, vysvětluje, proč se produkce buněk stává klíčovým faktorem a ukazuje, jakou roli recyklace, odborníci a mezinárodní spolupráce mohou hrát do roku 2030.
Sebastian Henßler, Electroauto-News: Jaké centrální příčiny vidíte pro současné bankroty a ekonomické problémy v průmyslu baterie a rostlin v Evropě?
Profesor Heiner Heimes: Společnosti se zabývají pěti základními výzvami. To zahrnuje silné konkurenty z Asie a jejich výhodu a také skutečnost, že know-how vlastní pracovní síly musí být nejprve stanoveno. Kromě toho existují vysoké investiční náklady, které jsou spojeny se založením výroby baterie. Často se také často podceňuje, jsou velmi vysoké provozní náklady, které vznikají od okamžiku, kdy se výroba začíná kvůli dočasně vysoké sazbě výboru. Projít takovým „údolím slz“ patří k normální křivce učení, ale nemělo být bráněno v dostatečném rozsahu.
Jakou roli hraje v tomto vývoji politický rámec – jako jsou programy financování, průmyslová politika nebo regulace?
Programy politického financování a další rámcové podmínky jsou nezbytné. Mimochodem se to nevztahuje pouze na společnosti v Evropě, ale také na konkurenci v Asii: velcí výrobci tam zažívají masivní podporu státu. Pokud se chceme emancipace z asijského trhu, potřebujeme podobně silnou propagaci bateriového průmyslu, jasný závazek-a žádné samotné zpochybňování samotných politiků, ať už jsou daňové peníze zbytečné. V Německu a Evropě je třeba konečně objasnit, zda chceme dosáhnout nezávislosti na Asii. Pokud ano, prosím Clash! Nedostáváme se nikde s polovinou. Další náklady na domácí baterie jsou ekvivalentem naší nezávislosti.
Jaké jsou největší slabosti v Evropě v mezinárodním srovnání a které části hodnotového řetězce jsou obzvláště kritické?
Největší slabost je menší bohatství zkušeností s konkurenty z Asie. Jednoduše to trvá čas, než se tento deficit zmenší a vybuduje si vlastní dovednosti. Bohužel, někteří aktéři v Evropě nepochopili, že se začátkem výroby okamžitě nevydělali první velké zisky.
Nejkritičtější oblastí je produkce buněk, protože tam dochází k skutečné přidané hodnotě. Buňka určuje náklady na celou baterii a centrální vlastnosti výkonu: hmotnost, velikost, rozsah, kapacita – to vše je určeno buňkou. Proto je pro Německo a Evropu tak důležité mít vlastní produkci buněk.
Je evropský cíl budování velké části výroby baterií do roku 2030 za těchto okolností realisticky?
V posledních pěti letech se stále více společností riskovalo investování do výroby baterií. Toto je nesmírně pozitivní krok. V současné situaci by to mělo být méně o tom, že do roku 2030 skutečně produkuje velkou část samotných buněk a pokryje naše vlastní potřeby. To je nyní nerealistické. Bylo by však velkým úspěchem snížit dovozní kvótu na 80 na 90 procent na konci desetiletí a podle toho produkovat deset až 20 procent. To by poslalo jasný signál směrem k Asii – podle hesle „Pokud se stanete příliš drahými, máme základ pro naši vlastní produkci“. Naopak v roce 2030 nemůžeme produkovat vlastní buňky, konkurenti z Asie si uvědomují, že mohou zvýšit ceny, protože nemáme jinou možnost, než je doručíme.
Jaké strategické přístupy považujete za slibnější: velké projekty nebo specializovaná, zaměřená řešení?
Oba jsou oprávněné. Potřebujeme společnosti, které dokážou produkovat baterie ve velkém měřítku, jinak nebudeme konkurenceschopní s cílem nákladů. Určitě však budou také výklenky, ve kterých jsou vyžadovány speciální baterie- například v letectví. Pokud pak máme specialisty, kteří mohou sloužit takové zvláštní dotazy mimo hromadný trh, je to také slibné.
Jaké účinky zkrátily financování a rozpočty na výzkum, vývoj a školení odborníků?
Účinky jsou vážné. V současné době jsme v šťastné situaci, že výzkum baterií opět zažívá podporu z politiky – ačkoli objem státního financování bohužel nestačí k tomu, aby byl s Asií na úrovni očí. Musíte to objasnit: Financování není jen selektivní investice do určitého výzkumného projektu, který se na konci projektu vynořil, ale každý z těchto projektů kvalifikuje mladé lidi ve vědě, nabízí studentské pomoci pro teze a zvyšuje naše akademické know-how. Pokud ušetříte na výzkumných fondech, automaticky ušetříte školení budoucích inženýrských sil a tím vytvoříte nedostatek kvalifikovaných pracovníků v místním až střednědobém průmyslu v místním odvětví baterií.
Jak mohou univerzity, výzkumné instituce a průmysl lépe spolupracovat na zajištění inovací a vyškolit kvalifikované pracovníky v praxi?
Již existuje několik programů financování, které se vědomě zaměřují na spolupráci mezi univerzitami, univerzitami aplikovaných věd a společností. Tyto iniciativy se musí učit politicky, protože takové programy zajišťují, že školení odborníků nedochází pouze s teoretickým vztahem k univerzitám, ale také vždy hraje průmyslovou praxi a akutní problémy společností ústřední roli.
Jaký je důležitost recyklace a konceptů druhého života pro evropský průmysl baterií v budoucnosti a jak musí být výroba upravena?
Bez recyklace a konceptů opětovného použití a dalšího použití to nebude vůbec fungovat. Na jedné straně musíme splnit naše nárok na ekologickou udržitelnost, což se také odráží v nové regulaci baterie EU, na druhé straně se musíme stát nezávislými na surovinách. Nepomáhá nám to zvláště pokud dokážeme ve střednědobém horizontu vyrobit bateriové články, ale musíme importovat požadované materiály 100 procent. Dobrý recyklační průmysl může v budoucnu zachytit náš problém, že nemůžeme vyhrát kritické suroviny z naší vlastní půdy v Německu a Evropě.
Pokud navrhnete scénář pro rok 2030: Za jakých podmínek může Evropa Evropa vybudovat udržitelný, nezávislý bateriový průmysl-a co se stane, pokud tyto podmínky nebudou splněny?
Nakonec všechno stojí a spadá s produkcí buněk – a proto musí být nyní podporována politickou stránkou. Pokud se nám nepodaří produkovat baterie, naše průmyslové a rostlinné inženýrství je také pod tlakem v této klíčové oblasti. Pokud nevytváříme vlastní baterie, bude také obtížný domácí recyklační průmysl. Pokud nemáme německé a evropské produkce buněk, kdo by měl pro jaký účel vyrobit neaktivní bateriové materiály? Jaký je význam stávajících a plánovaných testovacích kapacit pro bateriové články? Do roku 2030 nemusíme být vůdcem – to není vůbec možné v této krátké době. Ale musíme existovat a zapojit se. Pokud neuspějeme, může to mít dramatické důsledky.
